CD Laudanum 2013

1. Intro
2. Amenti
3. Julie
4. Křídla v temnotách
5. Written by Angel
6. Hřích
7. Laudanum

8. Vampyre Requiem
9. Lidčina skála
10. Svatá Rita z Cascie
11. Rituál
12. Noční můra
13. Brána prokletých
14. Bonus Track

 

Rok vydání 2013

CD baleno v Digipacku s 12 stránkovým bookletem.

 

Recenze Fobiazine

Na sklonku XIII. roku třetího tisíciletí vyráží z útrob karpatského hradu kvarta černých klisen, aby zvěstovala v zemích slovanských i blízké Germánii, poselství rockových melancholiků CARPATIA CASTLE. Opiovému lektvaru „Laudanum“, živeného patnácti mocnými ingrediencemi s bohatě zdobeným návodem k užití, dala vzniknout skupina alchymistů nejen pro potěchu dekadentní aristokracie, více však k radosti vlastní….

 

Toliko na úvod krátká citace z aktuálních promo materiálů skupiny. Historie mosteckého seskupení CARPATIA CASTLE (dále jen CC), stylově se hlásícího ke gotickému rocku, sahá až do roku 1994, kdy tímto názvem opatřil svůj one man projekt severočeský hudebník Tomáš Pošvanc. K první regulérní nahrávce se však propracoval až po dlouhých 15 letech, kdy se prezentoval demosnímkem pojmenovaným „House By The Cemetary“ (2009), který byl o rok později následován dalším demáčem „Vampire Requiem“. V následujících letech se projekt postupně začal proměňovat v klasickou kapelu, která na konci loňského roku představila svůj plnohodnotný debut nazvaný „Laudanum“ (jeho předzvěstí byl stejnojmenný šestiskladbový maxisingl z roku 2012). Na této desce se poprvé, co se týče studiové práce, představuje nová vokalista Veronika Seidlová, která do CC nastoupila na jaře 2013, a znát ji můžete například z jejího účinkování v pražských skupinách RAW a REASONS, v nichž stále souběžně působí.

 

Úvod CD obstarává krátké orchestrální intro, navozující poměrně očekávanou tajemnou atmosféru, vzápětí po něm pak následují tři hodně svižné, kvalitativně velice vyrovnané, rockové skladby, v pořadí „Amenti“, „Julie“ a „Křídla v temnotách“, z nichž mi v paměti nejvíce utkvěla prvně jmenovaná, ve které se výborně doplňují vokály zmíněné zpěvandule Veroniky a zpívajícího kytaristy Josefa Wohlfahrta, který ostatně po boku Verči dostává velký prostor na celé nahrávce. Po tomto parádním rozjezdu přichází na řadu první zvolnění, nejprve prostřednictvím písně „Written by Angel“ (nenechte se zmást anglickým názvem, veškeré songy na albu jsou opatřené češtinou), na kterou navazuje věc s názvem „Markheim“, v níž Josef recituje text na pozadí hudebního doprovodu. Po předchozím krátkém oddechu kapela opět na chvíli přidává plyn, aby nám přednesla svůj „Hřích“. Následuje pomalejší hitovka „Vampyre Requiem“, v níž mě znovu zaujalo především perfektní propojení obou vokálů. Titulní „Laudanum“ nás ve svém úvodu trochu napíná, co že vlastně přinese, ve své další fázi pak místy směřuje až k metalovému vyznění, a to především díky bicím, které na sebe v této skladbě zaslouženě poutají posluchačovu pozornost. Následně se na čas znovu posouváme spíše k rockovějšímu soundu prostřednictvím songu „Lidčina skála“, v téhle pozici ovšem nezůstává CC na dlouho, jelikož hned vzápětí přichází    na řadu „Rituál“, který si tvrdší výraz zachovává především díky řádně nabroušené kytaře a úderné rytmice. Ve zhruba stejném duchu se odehrává i tajemným pochodem začínající „Svatá Rita z Cascie", jenž přináší několikerou změnu rytmu. Pod číslem třináct se skrývá „Noční můra“, což je po většinu své stopáže pomalá skladba, okořeněná rychlou vsuvkou, ve které kapela kombinuje ženskou zpívanou část s pasážemi, v nichž promlouvá mužský hlas za zvuků bicích. Dále nás při poslechu čeká už jen svěží rockovka „Brána prokletých“, po níž již přichází na řadu závěrečná věc „Erynies Time“, která je v podstatě takovým outrem, zakončením celého příběhu, spíše připomínajícím scénickou hudbu, v níž má zařazený vokál pouze dokreslující charakter.

 

Nahrávka vychází v podobě velmi pěkně zpracovaného digipacku, o jehož grafickou podobu se postarala malířka Lucie Lorenzová, díky které mají, mimo jiné, prakticky všechny skladby v bookletu (až na pochopitelné vyjímky) i svou obrazovou podobu, takže se můžete nejen začíst do jednotlivých textů, jejichž autory jsou Dobroslava Karasová a Tomáš Pošvanc (ten je rovněž i tvůrcem většinové části muziky), ale zároveň se přitom též pokochat jejich kresleným zpracováním. Velice zdařilý zvukový kabát pak deska získala v mosteckém nahrávacím studiu M.A.R.S..

 

Aniž bych chtěl nějakým způsobem snižovat kvalitu předchozích počinů CC, troufám si tvrdit, že aktuální placka je jednoznačným vrcholem dosavadní tvorby kapely, jelikož z mého pohledu se Tomášovi po těch dlouhých letech tvrdé práce podařilo vytvořit opravdu silný a zajímavý materiál a zároveň kolem sebe konečně postavit partu kvalitních (nejen) muzikantů, kteří s přehledem dokážou zkomponované skladby prezentovat fanouškům jak ve studiové, tak i live podobě, která je navíc ještě umocněna vizuální složkou.

Hodnocení 8,5 bodů.

 

Recenze METAL FOREVER & METAL MAN

Carpatia Castle je mladá kapela z Mostu a v listopadu loňského roku jim vyšlo první album s názvem „Laudanum“. Materiál pro něj kapela připravovala několik let a jeho většinu zveřejnili už v roce 2010 na demu „Vampire Requiem“. Název skupiny, jméno desky i dema napovídá, že texty budou tajemné a inklinující ke gothic kultuře.

 

A první skladba „Amenti“ to potvrzuje. Carpatia Castle hrají gotický rock. A nutno jedním dechem dodat – zatraceně skvělý gotický rock. Šlapavé tempo, rockové kytary a vynalézavé klávesy. Zvuk velice kvalitní a živočišný, nic nepřirozeně ultra čistého, jak je dnes zvykem. Máte tak pocit, jako by kapela hrála u vás v obýváku.

 

U gotického rocku, a navíc českého, se vždy nabízí porovnání – s XIII. stoletím. U Carpatia Castle najdete podobné postupy, atmosféru či lehký vánek punku, ze kterého žánr také čerpá. Oproti XIII. století jsou však „CC“ metalovější a více teatrální. Kytary jsou často dosti kousavé a hutné. Rovněž bicí se nebojí pořádně rytmus nakopnout. Jejich hudba může nadchnout rockery i metalisty.

 

Největším rozdílem oproti výše uvedené legendě je zpěv. Hlavní „slovo“ má Veronika Seidlová. Zpočátku jsem si musel chvilinku na její projev zvykat. Přišel mi nedokonalý a takový nevyvážený. Ale po pár posleších uznávám, že Veronika má neobyčejné kouzlo. Umí zpívat krásně čistě, jindy jako rocková dračice a někdy skoro až punkově neučesaně. Druhým, kdo se stará o zpěv, je kytarista Josef Wohlfahrt. Ten zpívá také velice obstojně, navíc občas přidá extrémnější téměř black metalový vokál či působivý přednes. Od začátku do konce jede skupina jako dobře promazaný stroj. Hit střídá hit. Nadšeně píši, že takový čich na zapamatovatelné melodie jsem už dlouho u nikoho neslyšel. CC ani chvilku nenudí. Deska má neskutečný spád.

 

 Radost mi dělají texty v mateřštině. Je to skutečně paráda poslouchat. O texty se stará Dobroslava Karasová, jinak stylistka a vizážistka. Pomáhá tak utvářet i vizuální podobu kapely.

 

Carpatia Castle jsou nesmírně talentovanou skupinou a jejich renomé stoupá. „Laudanum“ se jen tak neoposlouchá a představuje kapelu v tom nejlepším světle. I když v rámci žánru nepředstavují CC žádnou revoluci, jejich hudba je velice svěží a osobitá. U této desky se vůbec nebojím udělit vysokou známku, zaslouží si to.

Hodnocení 9 bodů.

 

Recenze Musicweb

Mostecká gothic rocková formace Carpatia Castle vydala na konci listopadu 2013 své debutové album Laudanum, které navázalo na stejnojmenný maxisingl a demo Vampire Requiem.

 

Skupina Carpatia Castle vznikla z původně studiového projektu baskytaristy Tomáše Pošvance. Ačkoliv její kořeny sahají kamsi do devadesátých let, koncertní pódia začala dobývat před třemi lety. První nahrávky spatřily světlo světa v roce 2009, kdy bylo vydáno demo House by the Cemetary. Hned rok poté mostecká banda navázala dalším demem - Vampire Requiem, z kterého část skladeb skončila i na albu. CD Laudanum předcházel maxisingl, od kterého se však podstatně změnil sound kapely. Dosavadní operní vokály v podobě Moniky Štěpánkové byly vyměněny za průrazný altík Veroniky Seidlové. Pusťme se do díla!

Na přebalu desky se skví trojice masek, uvnitř pak kromě kýženého z jedné strany lesklého pokladu nalezneme i šestnáctistránkový booklet s texty písní a malbám, které se k nim vztahují. 

 

Celá deska začíná hřměním a duněním kostelních zvonů. Po krátkém symfonickém intru přecházíme rovnou do první skladby – Amenti. Bez velkých cavyků startujeme úderným hardrockovým sólem jako vystřiženým z učebnice. Sundáváme nohu z plynu a přecházíme do první sloky. Texty s sebou přináší temnotu, z které se v nejbližší zhruba hodině jen tak nevyhrabeme. Propracované klávesové aranže a kromě narativních zpomalení ve slokách velmi slušná úderka se silným hymnickým refrénem. Možná je jen škoda, že je v refrénu mužský vokál se ženským v unisonu a vzájemně se tak oba hlasy přebíjí.

 

Následující skladba, Julie začíná zběsilým kytarovým běsněním a dvojšlapkovým peklem. Také hlavní vokál je o poznání méně jemný, než tomu bylo v předchozím kousku. Velmi energicky se přesouváme až na refrénový vrchol, na kterém se dramaticky zastavíme. Tentokrát jsou refrénové aranže vokálů promyšlené a působí impozantně.

 

Dramatické smyčcové postupy vyvolávající mrazení v zátylku, temná atmosféra a dva výpravné hlasy, které nás provádí pádem kamsi do hlubin prázdnoty. Tak začíná píseň Křídla v temnotách, která se ve svých dvou třetinách zvrtává ve speedovou řežbu, aby na konci zopakovala zpěvný refrén. V kontrastu s touto temnotou přichází na řadu dalo by se říct až hardrocková baladka nazvaná Written by Angel. Jemně klávesami podkreslený vokál s občasnými kytarovými vyhrávkami exploduje do mocného refrénu, ve kterém se ukazuje, jak dobře se oba hlasy doplňují, pokud překročí jednoduchou unisonovou strukturu. Velmi podařený kousek.

 

Než přejdeme k další skladbě Hřích, vyslechneme si tříminutové intermezzo Markheim s výraznými syntetickými plochami a temným prologem. Samotná skladba začíná syrovým riffem. Výstřel na začátku písně jako by byl signálem pro Veroniku Seidlovou, aby se pořádně rozjela. Nekompromisně přikládá pod kotel a kope rozjetého železného oře do slabin. Úderku dokreslují a částečně zjemňují klávesové party, i přesto však nedokážete na konci skladby uvěřit, že už uběhly víc jak čtyři minuty.  

 

Pokračujeme nejdelší skladbou na albu, Vampyre requiem. Začátek ozvláštňuje zdvojené kytarové sólo a dramatickou atmosféru dodávají varhany. Velmi emotivní a atmosferické dílko, které je do struktury alba vhodně zasazeno mezi dva úderné kusy. Ačkoliv to tak zpočátku nevypadá, i titulní píseň alba, Laudanum, má silný tah na bránu. Rozehřívací instrumentální pasáže postupně gradují a stejně tak jemný nástup vokálu jen mate tělem. Připravte se na nejtvrdší refrén, jaký na této desce můžete zažít.

 

Silný vliv hardrocku není možné na albu zapřít. "Hammondky", které někdy výrazně, jindy pouze subtilně podkreslují celou skladbu Lidčina skála, nás již nemůžou ani v nejmenším překvapit. Občas to v některých pasážích vypadá, jako by se staří Deep Purple zničeho nic objevili na panství hraběte Drákuly. Ale jenom občas, někdy zabrousíme spíše temně atmosferických věcí typu Theatre of Tragedy nebo Paradise Lost. Tvorba Carpatia castle je zkrátka kdesi na pomezí všech těchto vlivů a zdárně se jí přitom daří držet si svou vlastní fazónu. Asi nejpřesvědčivějším úkazem je toho další dílo, Rituál. Břitké kytary, dramatické smyčce, ale také hluboce temné riffy a vokální party podpořené pouze agresivní baskytarou, tento kousek nám neustále ukazuje nové tváře, a přesto si zachovává vnitřní konzistenci.

 

V kontrastu ke komplikovanému rituálu je Svatá Rita z Cascie velmi přehlednou a nenáročnou skladbou. Tvrdě se tlačí vpřed, dvojkopák občas slastně zadupe a tempo je nasazeno tak vysoko, že celá řežba skončí ani ne za tři minuty. Zpomalení se dočkáme až v následujím díle. Syčivý hlas doplňují ve výškách atmosferické ženské backgroundy. Jízlivý monolog se v refrénu vytrácí, aby se opět vrátil v další sloce. Po dalším refrénu se však dostáváme do středu maelströmu, na závěr se však dočkáme spasení. Noční můra je u konce.

 

Album uzavírá skladba nazvaná Brána prokletých. Oproti zbytku alba znějí vokály v úvodní části až hravě. Nálada celé písně je o poznání odlehčenější. Jakási pozitivní tečka, která uzavírá onu necelou hodinou čiré temnoty a beznaděje. Posledním dovětkem je instrumentální outro Erynies Time, ve kterém veškeré dojmy doznívají. Přelétáváme nad bojištěm, na kterém nezbylo nic, jen smrt a rozklad.

 

Album Laudanum je velmi podařeným debutovým albem, který má oproti předešlým nahrávkám Carpatia Castle o poznání více energie a drajvu. Gothic-doomové aranže se snoubí s hardrockovým odkazem a vytváří velmi zajímavé dílo. Tak temné, jako osobité.